Využijme každé příležitosti k procházce v přírodě, brýle nechme doma, pokud je to jen trochu možné. Jakmile si totiž připustíme možnost, že náprava zraku je možná, jsme již na cestě ke zlepšení. Vůbec je vhodné používat brýle jen tehdy, pokud je to pro nás nezbytně nutné. Je také lepší nahradit kontaktní čočky brýlemi, ty totiž můžeme přes den odložit.
Pravidelné krátké procházky tedy zařaďme do svého denního režimu. Vidíme-li neostře a rozmazaně, je to v pořádku, nehodnoťme kvalitu našeho vidění, užívejme si pohybu na čerstvém vzduchu.
Pokaždé, když vyjdu ven, uvědomuji si, jak je těžké zbavit se zažitého stereotypu, jakým je chůze se skloněnou hlavou s pohledem upřeným na zem. Tohle změnit pro mne byla zpočátku největší výzva a vůbec nebylo lehké tenhle zlozvyk překonat.
Takže ode dneška hlavu vzhůru a zkusme se na okolní svět dívat úplně jinak než dosud. Poddejme se iluzi zdánlivého pohybu. Zapomeňme na to, že stromy, budovy, všechny objekty, které míjíme, jsou statické, že se nehýbají, a my jdeme. Představme si, že se v prostoru vznášíme a všechny předměty kolem nás jsou v pohybu. Stromy v lese nebo v parku nám jdou naproti, ty blízké se pohybují rychleji, vzdálenější pomaleji, nechme se vtáhnout, vcucnout do trojrozměrného prostoru kolem nás a ocenit jeho krásu. Vše kolem nás je najednou živější a zajímavější.
Je to krásný zážitek, chce to jen potlačit hlas našeho rozumu, který přece ví, že kromě nás se nehýbe vůbec nic.
Představa, že vše kolem nás plyne a je v pohybu, skvěle podporuje periferní vidění, které máme hodně oslabené. Především při práci na počítači přetěžujeme centrální vidění a periferní vytěsňujeme. Ale zrak pracuje jako celek, je-li jedna jeho složka přetížená, je třeba podpořit druhou.
Až dojdete na místo, odkud máte zajímavý výhled, pohlaďte očima horizont několikrát z jedné strany na druhou, nezapomínejte dýchat a mrkat. A když se vám oči zamlží, tak to asi bude tou krásou, kterou vidíte, protože naše malá země je přenádherná a možná jste si toho právě teď všimli.
